Vezměte v úvahu následující činitele.
Který agent je nainstalován v počítači?
Typ a umístění výsledného virtuálního počítače závisí na agentovi, který se nachází ve vybraném počítači.
Pokud agent spravuje více hostitelů ESX(i), můžete vybrat hostitele, na kterém se vytvoří virtuální počítač.
V kroku úložiště můžete vybrat úložiště, kde se vytvoří virtuální počítač.
Virtuální počítače vytvořené jako výsledek zálohování nelze přidat do plánu zálohování. Na serveru pro správu se zobrazují jako nespravovatelné nebo se nezobrazují vůbec (pokud není zapnuta integrace se serverem vCenter).
Virtuální počítač lze vytvořit pouze na serveru Hyper-V.
V kroku úložiště můžete vybrat cestu virtuálního počítače.
Virtuální počítače vytvořené na serveru jako výsledek zálohování se neobjeví na serveru pro správu, protože takovéto počítače by neměly být zálohovány.
Vybírat můžete z následujících typů virtuálního počítače: VMware Workstation, Microsoft Virtual PC, Red Hat KVM (Kernel-based Virtual Machine) nebo Red Hat RHEV (Enterprise Virtualization).
V kroku úložiště můžete vybrat cestu virtuálního počítače.
Jaký je výkon zpracování počítače?
Úloha převodu vezme prostředky procesoru vybraného počítače. Více úloh převedení v počítači bude umístěno do fronty a dokončení všech těchto úloh může zabrat značné množství času. Počítejte s tím při tvorbě centralizovaného plánu zálohování s převodem pro více počítačů nebo více místních plánů zálohování používajících pro převod stejný počítač.
Jaké úložiště se použije pro virtuální počítače?
Využití sítě
Na rozdíl od běžných záloh (soubory TIB) se soubory virtuálních počítačů po síti přenáší nekomprimované. Proto je z hlediska využití sítě nejlepší možností použití SAN nebo úložiště, které je místní k počítači, jenž provádí převod. Nicméně pokud se převod provádí stejný počítačem, který je zálohován, možnost místní disk není k dispozici. Použití NAS rovněž dává smysl.
Prostory úložišť
U systémů VMware, Hyper-V a Virtual PC disky výsledného virtuálního počítače využijí tolik volného místa, kolik zabírají původní data. Za předpokladu, že původní velikost disku je 100 GB a na disku je uloženo 10 GB dat, odpovídající virtuální disk bude zabírat přibližně 10 GB. Ve VMware se tento formát nazývá „tenké poskytování“, společnost Microsoft používá termín „dynamicky se rozšiřující disk“. Jelikož místo není předem přiděleno, očekává se, že fyzické úložiště bude mít dostatek volného místa pro zvětšení virtuálních disků.
U systémů KVM a RHEV nebudou disky výsledného virtuálního počítače formátované. To znamená, že velikost virtuálního disku je vždy rovna původní kapacitě disku. Za předpokladu, že původní velikost disku je 100 GB, odpovídající virtuální disk bude zabírat 100 GB i v případě, že na disku je uloženo 10 GB dat.